Návštěva divočáků
O jedněch Vánočních svátcích jsem dva dny konzumoval salát,řízky a pohádky.Děti se pomalu taky začali hašteřit, tak nezbývalo nic jiného než vyrazit "VEN". Po rodinné poradě bylo rozhodnuto...Žena a dcerka budou hájit pevnost, nu a mi chlapi pojedem na dva dny do "divočiny".Synkovi bylo pět let a vše bral jako veliké dobrodružství...Vždyť v létě jezdí trempovat kde kdo, ale v zimě skaláků moc není...A těch kdo jezdí v oblečení a s výbavou traperů je ještě méně. Naložili jsme vše potřebné na našeho čtyřkolového mezka a vzhůru do hor. České středohoří nás vítalo s neobviklou sněhovou nadílkou. A tak jsme se brodili sněhem a na vybrané tábořiště snášeli plátěný šeltr,vlněné deky, vánoční zásoby jídla a vše co táborníci potřebují...Po chvíli stál šeltr v plné kráse. Vnitřek byl vystlán chvojím a vrstvou vlněných dek. Venek zdobili ledové jehličky padajícího sněhu. Ve vstupu stanu plápolal oheň a na trojnožce zpívala konvice s vařící vodou na čaj. Ve stanu bylo příjemné teplo a otázky synka nebrali konce...Vypravováním mi příjemně ubíhal čas do té doby než malý traper usnul.Abych jej nevzbudil, potichu jsem opustil stan a připravil zásobu dřeva na uvaření snídaně. Naposledy jsem obešel naši mítinu a s uspokojením viděl ledovou krustu na stanu. Nepovolaným očím nás dělala takřka neviditelnými. A navíc soumrak houstnul a návštěvy jsem opravdu nečekal. Také jsem se zavrtal do dek, přikryl malého bojovníka a pomalu upadal do polospánku.............Něco mi pojednou přivedlo do stavu bdělosti. To "něco" jsem mohl i pojmenovat. V okolí stanu křupal sníh a mně varovali kroky ozývající se lesním tichem...Malý lovec mě ustrašeně chytil za ruku...Pošeptal jsem mu do ouška "neboj se, to je zvířátko"...Jenom co jsem to dořekl, návštěvník silně zafuněl. Kroky ustali, ale po chvilce se ozvali z několika stran. Proti světlé obloze vidím jak se stanové plátno chvěje, kdosi po šikmině stanu šlape. A pak se ozvalo zoufalé uíííííííííííííí...To už jsem vybíhal ze stanu s puškou v ruce. Nebylo třeba opouštět teplo dek. Na signál bachyně reagovala všechna selata úprkem do bezpečí lesa. Malý hrdina nemohl dlouho usnout...Po chvíli jsem jej opět přikrýval dekama aby nenastydl. Jeho další otázka mě rozesmála. "Tati to ses mi dotkl ty, nebo mi prasátko žere nohu" ? Nu táboření bylo skvělé a je na co vzpomínat. Ze synka už je muž a i nedávno jsme se naší výpravě zasmáli...............
Lobo Gris
