Býk
Dobře se poslouchají příběhy ze soudku tajemnosti, nadpřirozenosti a nadlidské síly. Myslím, že i ty, čtenáři, znáš takový příhěh ze svého okolí. Ne-li, vzpomeň si alespoň na Přemyslovnu lámající meče... I já jsem od svého otce slyšel vyprávět, co se v dobách jeho dětství událo v České vesnici na Zakarpatské Ukrajině, kde vyrůstal... Byla to doba, kdy vesnice byly plné zvířat všeho druhu, lidé chovali ne jenom slepice a králíky, ale hojně mívali i kravky, koně a bohatší sedláci mnohdy chovali i voly do zápřahu. Nu a jednoho nedělního odpoledne šel vsí mládenec a vedl na řetězu chovného býka. Zvíře to je vcelku poslušné, ale vrtošivé a náladové. Nebezpečným jej dělá obrovská síla, inu vždyť váží třeba i tunu. Mládenec odváděl býka na půjčenou jinému sousedovi, který si chtěl rozšířit své stádo. Ale k tomu nedošlo. Příčina se nestala známou. Jisté bylo jenom to, že se býk splašil a ve svém okolí začal vše ničit. A jak se objevil sedlák s rozporkou v ruce, stal se terčem útočícího monstra a před rozdupáním jej zachránilo proskočení zavřeným oknem nejbližšího domu. Ani štěkající psi to neměli jednoduché. Býk s hlavou skloněnou, aniž by ubral na rychlosti, kácel celé plotové dílce... A tak mu všichni utíkali z cesty. Ovšem jenom ti, kteří o nebezpečí věděli. Na zápraží jednoho statku si hrál asi tříletý chlapeček. V síni domu něco kutil jeho otec. A tu se to stalo. Býk s krví podlitýma očima zastavil své běsnění pár kroků od chlapce. Přední nohou divoce hrabal a nozdrami hlasitě funěl. Již se chtěl vrhnout na klučíka, když v tom jej upoutal pohyb. Koutkem oka zahlédl otce synka jak vybíhá ze síně. To už ho ale sedlák uchopil za rohy a s nadlidskou silou mu začal lámat vaz. Vědom si smrtelného nebezpečí nepovolil. Napnul všechny svaly a vydal ze sebe veškerou svou sílu. Ozvalo se prasknutí a býk se zhroutil na zem se zlomeným vazem. Vedle ztěžka dopadnul na kolena sedlák. S námahou vztáhnul ruku a přitáhnul si synka blíž. Nebezpečí pominulo. To se již začali sbíhat sousedé a bylo jim těžko k uvěření co na vlastní oči viděli... Po určitém čase se naskytla našemu sedlákovi příležitost vyzkoušet svoji sílu. Aby vyprostil zapadlý vůz z bahna, bylo jej potřeba za zadní kola přizdvyhnout. Silácký kousek by to byl, ale zdaleka ne takový, jako s tím býkem. Ale vyprostit vůz se nepodařilo... Pravdou zůstává, že i průměrně silný člověk dokáže divy. Ale pouze ve stavu nejvyšší nouze. Moje babička katolička by řekla: "Když je nouze nejvyšší, Boží pomoc je nejbližší." Kdo ví...
Lobo
